BEZ SOLI JAK BEZE SLOV
Doslova žije –
trubka pod jeho rty,
kvílí jak splašená
a pot stéká si, kudy se mu zachce.
Blues je pot, pane.
Tryská z dřiny, z vášně,
z drobných chvil vhozených
do klobouku slepého muzikanta.
Tak hraj
teď hned
tuhle
táhlou
pro radost.
Nestyď se za sůl,
co prsty přilepí
ke chladnému plechu.
A
nech
ji vzlínat
do klobouku.
Pokud se Vám tento text líbil, můžete se o něj podělit s ostatními. Autor Vám za to bude líbat ruce, nebo bude přinejmenším šťastný jako blecha.
Náhledový obrázek jsem si vypůjčil od autora CHRIS BAIR.