ELPÍČKA
Snad si někdy budu moci
přehrát život
na gramofonu
a zaposlouchat se –
do melodie,
do basové linky,
do pronikavého
a hašteřivého
smíchu foukací harmoniky.
Pak bych si užil
i občasné zapraskání
(připomíná fauly, kopance, direkty –
i nechtěné či v sebeobraně!),
co přiletí jako oblázek
na klidnou hladinu,
pleskne,
rozčeří,
odrazí se
a zmizí.
To koneckonců patří k elpíčkům od nepaměti.
Pokud se Vám tento text líbil, můžete se o něj podělit s ostatními. Autor Vám za to bude líbat ruce, nebo bude přinejmenším šťastný jako blecha.
Náhledový obrázek jsem si vypůjčil od autora GEORGIOS KALEADIS.